Zátoka osudů

Hudba a text: Radovan Bazger (10.3.2014)

V zátoce osudů rovná se křivka času.
Krásné je mládí, držím tě kolem pasu.
Prožít tak léta společné vášně,
plnit tvá přání, myslel jsem vážně.

Do dlaní vkládám co tobě patří dávno.
V zátoce osudů plaví se těžké ráhno.
Povrch se třpytí a nikdy nevysychá.
V měsíčním jasu zavládne pýcha.

Ref: V minulém století
     byly jsme jen děti.
     Jen duše nevinné chtěly si hrát.
     Rychle jsme vyrostli
     v bláhové radosti.
     Jednou se v Karviné setkáme snad.

V paprscích slunečních vzpomínky schoulené.
Jsi mléčné dráhy střed, konjunkce kamenné
Vše krouží v proudu snů, rukojmí citů.
Sám sevřen municí, vnímám tvou realitu.

Střežená hranice, vstupuji do neznáma.
V zátoce osudů nechceš být nikdy sama.
V krajině života máme svou pozici.
Vzpomínám na dopis psaný pod lavicí.

Ref: V minulém století ...

Máme své zázemí, ten risk už není možný.
Dětské sny míří hned úprkem do záložny.
Z milostných úroků nedá se věčně žít.
V zátoce osudů zůstane navždy klid.

Kráčíme každý sám vstříc svému osudu dál.
Nikdy už neřeknu, že před tebou trému mám.
Nakonec zbývá jen úsměv za slzou v oku.
Vlastně už netuším, kolik nám bylo roků?

Ref: V minulém století ...

Pod vodou křiví se tahy zlomkové čáry.
V zátoce osudů žijí dva cizí páry.
Nesmíme narušit souznění toku času.
Ze školních lavic jsou piliny, záchvěv hlasu.

Na síti pavoučí jméno jsem přece našel.
Nad cestou společnou soumrak se rychle snášel.
Železné klíny však navždy už dělí těla.
V zátoce osudů vidím, že jsi zapomněla.

Ref: V minulém století ...

Má jméno, samozřejmě, a byli jsme děti …

2 komentářů: “Zátoka osudů

    1. Radovan Bazger says:

      Řeším ještě možnosti nahrávání. Během příštího roku, předpokládám.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *