Prolog

Věnuji se hudbě už spoustu let. Je pro mě víc než stisknutí tlačítka Play. Hudba je nejkrásnějším projevem lidského cítění a vnímání světa. Tóny umí vyvolat vzpomínky, rozesmát, probudit emoce. Vnímavý člověk poddá se úchvatné síle melodie. Čerpá z textů a písní, které vznikaly hluboko v duši, kde široký obzor vědomí dal vzniknout romantickým a smutným baladám, ale i rozpustilým a veselým písním o lásce a životě, práci, tvorbě, zkrátka činnostech různorodých.

Muzika spojuje. Na lidi působí a jdou za ní. Ladí nás do pozic a nálad, dokáže bavit i zaujmout nevšední pózu. Nejen člověk je tvůrcem melodií. I další tvorové tvoří. Bez partu, bez výuky. Jediným médiem je genetická informace nesoucí i stopu hudební. Pro lidské uši snad nejlibozvučnější je ptačí zpěv. Ten rozsah. Ta melodie, rytmus a intenzita. Neskutečná přírodo!

Těch pár základních tónů dokážeme rozvádět, pěstovat hudební díla, symfonie a básně. Hudba je organizovaný systém zvuků. Výběr, rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení. Samotná akustika je vědní obor, který se zabývá vznikem zvuku, jeho šířením, přenosem v prostoru až po vnímání lidskými smysly. Snad i smyslem šestým.

Hudba má i význam socializační. Vznikala patrně napodobováním zvířecích zvuků verbálně i pomocí různých hudebních nástrojů, které člověk v průběhu tisíců let zdokonaloval. Je opravdu zvláštní, že hudba byla za samostatné umění uznána poměrně pozdě.

Vážím si všech, kteří poslouchají hudbu. Muzikální část každého z nás klepe na kovaná víka psychiky. Je vidět veselí, však někdy i slzy. Už teolog Martin Luther věděl, že „hudba oživuje slova a je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi“. Předáváme jeden druhému jedinečný odkaz lidského vědomí. Jen díky hudbě totiž dokážeme nemožné – namalovat duši.