Jen pár let

Bylo mi deset roků, když jsem poprvé zmáčkl spoušť …

V roce 1986 mi táta občas půjčil do rukou nádherný foťák Flexaret, ale až o rok později jsem začal fotit přístrojem Siluet Elektro. Žádné velké umění, prostě tam ptáčka, tu keř. Následoval Bierette E, který rodiče v roce 1988 nechali zapomenutý někde na dovolené. Můj otec se věnoval focení a další mašinky, které jsem zkoušel byly v roce 1990 Smena 8M a Vilia. Občas jsem si sáhl na ruský Zenit, ale můj vlastní skutečně první foťák byl Sokol2 s objektivem Industar 70. To už se psal rok 1992 a mě bylo 15 let.

Jako kluk jsem fotil na černobílé filmy Fomapan a v přítmí fotokomory pak sledoval, jak ve vývojce vzniká zachycený obraz. Byly to krásné časy. Pak přišly služby, kde si lidé mohli své fotky nechat vytisknout a zvětšovák šel zpátky do krabice. V roce 1993 mi kdosi daroval automat Kodak ProStar 222 a s filmy stejné značky učil jsem se tvořit barevnou fotografii. Šlo spíš o takové pokusy a záznamy z cest po vlastech českých a již samostatném Slovensku. Focení v té době nebylo můj hlavní koníček, víc jsem se věnoval hudbě.

A tak šel čas. Až v roce 2011 mi tchán položil na stůl Kodak Z740. S tímto kompaktem jsem poznával nové trendy a technologický posun. Chytlo mě to a v létě 2016 jsem si pořídil svou první zrcadlovku Nikon D80. Co vám budu povídat – úplně jiný svět. O rok později jsem vyzkoušel Lumix Fz1000 a koupil dalšího Nikona, tentokrát model D3300. Těžké zrcadlo nebylo vždy ideální a chvíli jsem používal Olympus Pen. Rok 2020 byl ještě ve znamení firmy Panasonic a bridge stroje Fz300, ale zrcadlo je zrcadlo.

Tak od roku 2021 ty nejlepší akce, ale i přírodu, krajinu, zkrátka téměř vše fotím novými modely značky Nikon. Mirrorless kameru ještě ve výbavě nemám, ale vzhledem k tomu, kudy kráčí vývoj optických zařízení, jednou mě tento segment nemine. Snad z nostalgie zůstává v mé sbírce Vollenda 68. Foťák, kterým jsem nikdy nevyfotil ani stín, ale dotýkat se popraskané kůže a jemné mechaniky je prostě úžasné. Přenést se zpátky do dětství je někdy moc fajn. Táta mě hodně naučil a ta vzpomínka stojí za to.