Čabak

Text: Neznámý autor, Hudba: Radovan Bazger (1997)

Jedenkrát Čabak v společné cele

vyprávěl vězňům podivný sen.

Divný sen měl jsem, moji přátelé,

srdce mi věští neblahý den.

Dnes se mi zdálo o velké hoře,
na ni jsem táhl kanóny dva.
Ten sen mi cosi věští ponuře,
můj život jistě skončiti má.

K raportu strážce Čabaka volá
děsivě v dveřích zaskřípá klíč.
Stráží obklopen kolem dokola
z cely odchází už navždy pryč.

Pod šibenicí na schůdkách stojí,
hlasitě bije vězeňský zvon.
Vpovzdálí vidí rodinu svoji
a takto s nimi loučí se on.

Ze světa mizím, matičko zlatá,
jak vlna v řece, jak rosný den.
Oprátka čeká mě z ruky kata,
kéž bych nebýval nikdy zrozen.

A ty, dívčino, co slzy leješ,
mrtvolu moji zde spatříš už.
Po mojí smrti se rozesměješ,
k nohám ti klesne zas jiný muž.


Ref. Ach ženy, ženy, pro vás se trápí a pro vás hyne, kdo vás má rád.

     Žena ta štěstí na chvilku dá ti, a potom uštkne jako ten had.

Instrumentální skladba z roku 1997 vznikla na základě textu neznámého autora. Kvalita zvuku není optimální. V té době jsem hrál na klávesy Casio CTK 650 a záznam byl pořízen na magnetofonovou pásku přes rekordér AIWA.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *